Scéna.cz 

Život arcivévody Ferdinanda před sarajevským atentátem

Jak žil následník rakousko-uherského trůnu František Ferdinanda d´Este v posledních letech před sarajevským atentátem? To můžete do 2. prosince zjistit v kavárně olomouckého Muzea moderního umění díky výstavě unikátního souboru fotografií arcivévodova dvorního fotografa Rudolfa Brunera-Dvořáka. Výstavu nazvanou „Co by bylo, kdyby nebylo Sarajevo?“ připravilo muzeum při příležitosti stého výročí zahájení první světové války ve spolupráci s historikem Jiřím Ošancem a olomouckým lékařem Břetislavem Šmídem, z jehož rodinného archivu snímky pocházejí.

Kolekce fotografií Rudolfa Brunera-Dvořáka (1864–1921) zachycuje okamžiky z rodinného života Františka Ferdinanda d´Este. Momentky pokrývají zhruba sedm let před sarajevským atentátem a jsou převážně z Ferdinandových pobytů na zámku Konopiště. Výjimkou ale nejsou ani snímky ze zimního pobytu arcivévodovy rodiny ve Sv. Mořici nebo z lovu v Průhonicích. Fotografie pocházejí z odkazu ThDr. Jana Leopolda Koláře (1869–1936), který na Konopišti působil od roku 1902 jako zámecký kaplan a býval i zpovědníkem arcivévody a jeho manželky právě při jejich pobytech v Čechách. Snímky z pozůstalosti ThDr. Koláře jsou po léta uchovávány v rodině olomouckého lékaře Břetislava Šmída.

Autor archivních momentek přitom ještě před pár lety nebyl znám. Podařilo se jej vypátrat až historikovi Jiřímu Ošancovi. „Čirou náhodou jsem v jedné knize objevil momentku, která měla zjevně stejného autora jako jeden ze snímků z archivu pana Šmída. A ta nás přivedla k překvapivému zjištění, že spoušť fotoaparátu musel tisknout nejspíše Rudolf Bruner-Dvořák,“ vzpomněl Ošanec.
Bruner Dvořák se podle kurátorky Štěpánky Bieleszové specializoval na zpravodajskou fotografii a zakázkové práce mimo ateliér. Dvorním fotografem arcivévody Ferdinanda byl od roku 1893. „Jeho tvorba je výjimečná kvalitou a pohotovostí momentek. Odborníky je dokonce považován za zakladatele české žurnalistické fotografie,“ doplnila Bieleszová.
Výstavu doprovází katalog, který mohl být vydán díky podpoře Břetislava Šmída z Olomouce, Jiřího Němce z Prostějova a Ivana Koláře z Prahy, prasynovců zpovědníka následníka trůnu Jana Koláře.