Scéna.cz 

Leonardo da Vinci: Restaurovaný

Leonardo da Vinci: Restaurovaný
Odborníci z muzea Louvre odhalili tajemství obrazu sv. Anna. Francouzský dokument. Obraz Leonarda da Vinci nazvaný Svatá Anna s Pannou Marií a malým Kristem býval kdysi známější než portrét Mony Lisy. Zasloužil se o to zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud, který malbu použil jako součást odborné argumentace o malířově homosexualitě. Malíř se narodil jako nemanželský. Jeho starší chudou matku z Vinci otec zavrhl a oženil se s mladší a bohatou dívkou z Florencie. Leonardo tak měl dvě opatrovnice, skoro jako malý Kristus na této malbě. Takže obraz je podle Freuda Leonardovým osobním vyznáním o jeho vlastním dětství a možným důkazem, že nadměrná mateřská láska ženy, které chyběl manžel, v něm vyvolala citový vztah k chlapcům a nikoliv k dívkám.

Svatá Anna, ozdoba pařížského Louvru, byla v posledních dvou letech pečlivě restaurována a kurátoři největšího muzea světa nyní představili veřejnosti nejnovější vědecké poznatky o mistrovském díle. Všechny nové objevy jsou publikované v rozměrném katalogu, která má 450 stran, a Louvre ho vydal pouze francouzsky. Obraz nevznikl pro Leonardovu osobní potěchu, jak tvrdil Freud, ale na konkrétní objednávku, jak ostatně bývalo v renesanci zcela běžné. Spekuluje se o dvou možných zájemcích. Buď za vznikem obrazu stál francouzský král Ludvík XII., který dobyl italský Milán a pro svoji manželku Annu Bretaňskou (kvůli jejímu jménu) si objednal tuto malbu jako luxusní dárek pro její patronátní kapli, nebo byli zákazníky radní města Florencie, kde se uctíval kult sv. Anny jako matky Panny Marie a babičky Krista. Mnohé mluví spíše ve prospěch Florencie. Na zadní straně dřevěné desky, na které je sv. Anna namalována, odborníci objevili tři studijní kresby: lidskou lebku, dítě a hlavu koně. Nejvíce patrný je kůň a jde o stejnou hlavu, jakou použil Leonardo na dnes zničené nástěnné malbě ve florentské radnici, která zachycovala bitvu u Anghiari. Vyděšený hřebec zřejmě zaujal okamžitou malířovu pozornost a on si nápad rychle zaznamenal černým uhlem na zadní stranu obrazu, což znamená, že v roce 1505 měl připravenou desku pro obraz a ta stála asi v jeho florentském ateliéru, když promýšlel kompozici fresky. Příprava na samotné malování trvala nesmírně dlouho, ostatně jako vše, čím se Leonardo kdy zabýval. Prokazatelně první malé náčrtky k budoucímu obrazu vytvořil kolem roku 1500. Pak podle francouzských historiků umění udělal tři různé kartony s vyobrazením Anny, Marie a Krista. O prvním víme, že ho vystavil v roce 1501 ve Florencii a celé dva dny se na něj chodily dívat davy nadšených lidí, druhý se nedochoval a třetí ve velikosti budoucího obrazu mají dnes v londýnské Národní galerii. Pro konečnou verzi malíř zvolil kompozici, kde Anna a Marie sedí spolu v krajině a Kristus se snaží rozpustile nasednout na malého beránka. Scéna je to přímo k neuvěření. Obraz sv. Anny úzce souvisel s dogmatem o neposkvrněném početí. Anna byla neplodná, a přesto se jí narodila Marie, Marie porodila Krista, a přesto zůstala pannou. Tyto dva zázraky potvrzovaly, že Ježíš je spasitel, nezatížený dědičným pokleskem Evy a Adama. Současník Leonarda papež Alexandr VI. (slavný Borgia) vydal dokonce bulu, kterou zaručoval, že kdo se pomodlí u vyobrazení sv. Anny, Marie a Krista, bude mít zaručeno odpuštění části svých hříchů.

Leonardo z katolického dogmatu udělal žánrovou scénu: jeho obraz by se měl spíš jmenovat „Přestaň už konečně blbnout s tím beránkem a pojď si k nám sednout jako slušný chlapeček". Tohle přemlouvání dovádějícího dítěte je vyjádřeno s nesmírnou laskavostí. Nicméně představte si, že byste se u takového obrazu modlili za své spasení. Mohl by člověk u Leonardova obrazu opravdu věřit tomu, že má papežova bula obecnou platnost? Že zaručuje naději? Španělská inkvizice by asi poslala Leonarda na hranici jako kacíře. Ale ani morálně nebyl umělec za tento obraz nijak odsouzen. Naopak. Z 16. století existuje možná třicet obrazů, které opakují motiv malého Krista, jak drží beránka za uši a snaží se na něj dostat, jako by to byl houpací koník. Takže Leonardo vytvořil něco, co všechny v jeho době úplně fascinovalo. Odborníci z Louvru zjistili, že práce na obraze nebyla nikdy dokončena. Malíř na něm pořád něco předělával a bohatí potenciální kupci byly zřejmě značně netrpěliví. A tak ještě za Leonardova života jeho žáci vytvořili dvě dokonalé kopie. Nejúžasnější z nich vlastní Hammerovo muzeum v Los Angeles a byla namalována v letech 1508–1513 během umělcova druhého milánského pobytu. Původně zdobila oltář kostela Santa Maria presso San Celso v Miláně. Sama o sobě je úžasným dílem a ve své době možná zaujala pozornost diváků více než Leonardův originál. Je na ní totiž více stromů, více květů, prostě více detailů z krajiny a přírody, což tehdejší publikum v Lombardii značně okouzlovalo. I další kopie určitě uspokojovaly mnohé žádostivé zákazníky.
Originál však malíř nedal z ruky, tak jako v případě Mony Lisy. Přivezl si ho i do Francie, kde mu král František I. nabídl jako luxusní ateliér zámeček Clos Lucé u města Amboise. Historikové dlouho marně pátrali po tom, co vlastně Leonardo ve Francii poslední léta svého života dělal. Hrál si jen s vynálezy a s projektováním staveb i vodních kanálů nebo také maloval? Podle nového zjištění odborníků z pařížského Louvru umělec zcela jistě v poklidu údolí Loiry pracoval na dokončení obrazu sv. Anny. A jaký o tom existuje důkaz? Když Leonardo udělal sebemenší změnu v kompozici, vytvořil si k tomu přípravnou kresbu. A jedna z těchto důležitých skic je udělána na papíře, který má vodoznak francouzské manufaktury. To nepochybně znamená, že v Amboise se Leonardo snažil dokončit svůj nejzamilovanější obraz. Právě tehdy vznikl i nádherný modrý plášť Panny Marie udělaný modrou barvou vyrobenou z rozdrceného polodrahokamu lapis lazuli, což byl materiál, jehož cena se v renesanci vyvažovala zlatem.

Leonardo zemřel v květnu 1519 ve věku 67 let. Restaurátoři zjistili, že svou sv. Annu nedokončil, navzdory tomu, že na projektu pracoval téměř dvacet let a na samotné desce nejméně 14 roků. V horské krajině v pozadí jsou některá skaliska jen lehce načrtnutá. Divák však tyto drobnosti nevnímá, protože je prostě uhranut tím, o jak úžasnou malbu jde. Zázrak mezi zázraky, který stejně jako Monu Lisu získal do svého majetku král František I. od mistrova oblíbeného učedníka Salaie. Annu s Marií a Kristem však neukryl ve svých komnatách, ale obraz vystavil v královské kapli jednoho ze svých zámků. I díky tomu byl dostupný pro ty, kteří ho nejen bezmezně obdivovali, ale také napodobovali a kopírovali. Po dvouletém restaurování je svatá Anna s Marií a Kristem vystavena do 25. června na speciální pracovní expozici v Louvru, pak by se měla vrátit do stálé expozice muzea věnované starým italským mistrům.
Vysílání: 20.9., 21.30 hod., ČT art
Opakování: 24.9., ČT art