Scéna.cz 

Silvestr v kině s Anne-Sophie Mutterovou a Berlínskou filharmonií

Silvestrovské gala Berlínské filharmonie budou již tradičně v přímém přenosu promítat vybraná česká kina. Příchod nového roku orchestr tentokrát oslaví v odlehčeném francouzském duchu. Pod taktovkou svého šéfdirigenta Sira Simona Rattleho provede díla francouzských skladatelů Saint-Saënse, Masseneta, Poulenca a Ravela. Hvězdnou sólistkou večera bude famózní a v mnoha ohledech stále bezkonkurenční a nedostižná německá houslistka Anne-Sophie Mutterová. V jejím podání zazní mimo jiné známá Ravelova rapsodie Tzigane. Ve čtvrtek 31. 12. 2015 bude od 17:15 hodin přenos k vidění v celkem 18 českých a moravských kinech. Kromě Prahy a dalších krajských měst také například v Náchodě, Kolíně nebo Uherském Hradišti. Více informací na www.prenosydokin.cz.

“Francouzská hudba je plná barev, šarmu a fines z nejrafinovanějších. Dramaturgie letošního berlínského gala tak spolu s jeho dirigentem a sólistkou dávají jistotu vstupu do nového roku v té nejpovznesenější náladě,” uvedl za prenosydokin.cz Martin Cikánek.

Úvodním číslem večera bude energií sršící předehra k opeře L'étoile Emmanuela Chabriera (*1841). Svou bravúru poprvé během silvestrovského gala předvede Anne-Sophie Mutterová v následujícím Saint-Saënsově (*1835) virtuózním díle Introduction et Rondo capriccioso. Koncert bude dále pokračovat svitou z opery Julese Masseneta (*1842) Le Cid, jež je v poslední době stále populárnější. Naváže Rapsodie pro housle a orchestr Tzigane Maurice Ravela (*1875), která se svým až ďábelsky uhrančivým úvodem sólových houslí patří bezesporu k těm nejbrilantnějším kusům houslového repertoáru a bude tudíž ideální platformou pro další zaskvění se hudebního génia i hráčského umu Anne-Sophie Mutterové. Těsně před finále koncertu zazní ještě roztomilá svita ze známeho baletu Francise Poulenca (*1899) Laně (Les biches), aby koncert vygradoval ve velkolepé choreografické básni (Poème choréographique) La valse Maurice Ravela. La valse zkomponoval Ravel na objednávku Sergeje Ďagileva v roce 1920 jako apoteózu vídeňského valčíku, který však skladatel pravděpodně pod vlivem zážitků z první světové války vnímal jako tanec vířící a mísící pocity blaženosti a smrti zároveň. Ravelovi současníci La valse komentovali, že od svých prvních mysteriózních taktů evokuje tento výsostně elegantní tanec, avšak tančený na vrcholku vulkánu. Byť se jedná o sto let starý příměř a sto let starou skladbu težko bychom hledali něco příhodněji vystihujícího také naši dnešní dobu.