Scéna.cz 

Proces

V září 2007 proběhne v hamburském divadle Deutsches Schauspielhaus mezinárodní projekt s názvem PROJEKTION EUROPA. K účasti na něm bylo přizváno šest divadelníků z různých zemí Evropy, kteří by zde měli představit šest různých evropských příběhů. Jedním z šesti režisérů je i Dušan D. Pařízek, který si pro prezentaci České republiky vybral světoznámý románový fragment pražského německy píšícího autora Franze Kafky - Proces. První české uvedení inscenace se uskuteční v Praze 3. září 2007, kde otevře šestou sezónu Pražského komorního divadla v Divadle Komedie. Mezinárodní premiéra proběhne v sále Malersaal přední německé scény Deutsches Schauspielhaus in Hamburg 6. a 7. září 2007.
Hrají Martin Finger, Jiří Černý, Stanislav Majer, Ivan Acher, Martin Pechlát, Gabriela Míčová a Hynek Chmelař. Sscénář, scéna a režie Dušan D. Pařízek, kostýmy Kamila Polívková, hudba Ivan Acher. Nejbližší reprízy 10., 17. a 20. září 2007 v 19:30 h.

Proces je jedním z nejvýstižnějších podobenství existence, která byla kdy vytvořena. Dnešní doba je plná jevů svědčících o nadčasové metaforické kvalitě tohoto románového fragmentu: na jedné straně objektivní sledování osobních „dat“ z nejrůznějších oblastí života, na straně druhé stále silnější subjektivní pocit „pronásledování a utlačování“ okolím, které čím dál víc přestává respektovat intimní sféru jednotlivce, a tím bere člověku i poslední zbytky jeho niterných tajemství.
Ve druhé polovině dvacátého století byla základní metafora Procesu – brána v doslovném smyslu – vítaným klíčem pro reakci na totalitní politické systémy, jejich restrikce a vykonstruované procesy. Také tyto výklady Franz Kafka svým otevřeným dílem umožňuje. Jeho původní intence je ovšem hlubšího, intimnějšího a především existenciálnějšího původu. Kafka nás nechává nahlížet prostřednictvím vnímání a emocí Josefa K. na vnější svět, který se stává stále více nepřehledným. Přesvědčení, že se jedná o jakési vnitřní duševní drama jedné osoby potvrzuje také zvláštním způsobem redukovaná podstata všech postav, které vstupují do života Josefa K. Jejich jednání postrádá mnohdy logiku, ale téměř vždy emoce a motivace. Teprve ve styku s hlavní postavou získávají svůj význam a podmiňují její vnitřní pochody. Teprve ve styku s Josefem K. začínají existovat. Slouží tedy jako pilíře výkladu této postavy. Interpretace osudu Josefa K. je výzvou, která nás tedy logicky vedla pryč od asociací poukazujících na vnější (světské, reálné...) souvislosti zpět k samotnému Franzi Kafkovi.