Drobné zobání v hrudi
Pseudonym přišel v době jedné vteřiny, vytanulý, vynořený vyzváním tajemnice Kulturního střediska v Brně… Je na něm dobré jméno vesnice tatínkovy, i jeho jméno, jméno Tonda, to dobré jméno Tonda, křičené z traktoru při žních.
Nu, je v tom alespoň nějaký pořádek, jakýsi nejmenší pořádek, vzešlý z úspornosti a rozjímání. Mně se ty tituly jeví přilehlými k prostoru, kde jsou vytvářeny.
Zde je nějaká předem daná láska, protože paní T. znám, a taky proto, že taktéž dělala Markétu Lazarovou, ale více kvůli její bytosti samotné, pro niž tak zticha i vzdorně trochu skrývám úctu i jakési vzdálené milování.
Ano, jistě nebo taky vůbec ne. Psaní zabírá vás celého, tlačí se na prsty i na lokty, jste v tom celý, v samotných okrajích dne. Při svém ale tzv. režijním provozu, jak jsem vždy neuměle a těžko psal, vůbec nevím, jakým způsobem se soustředit.
Nu, herci, jistě! Některý jen tak štěbetá, druhý se nakrčuje při ostré replice, tamten má rozmáchlé gesto… Bytostní lháři všichni! Ale který jiný by nám to takto ve vteřině zpřítomnil, kdo jiný by zakmitl jen hlasem, že půjdeme dál? Kde jsou teď dojemnější elfové, kde krásnější víly, čarodějnice a tak dál? Teď, kdy jsem jat mánií stahovat si je z Vltavy ve starých hrách a pořádat si to, kdy jsem archivářem zase, vidím to zcela jasně: sílu těch jeskyň dějinných…, jsou herci v Tarkovského, Bergmannových filmech, jsou herci v Menzelových českých komediích… Geniální!
Ne, napřed je jaksi herecká, zvuková… Pak pohybová, potom pohybová, potom zas zvukově – pohybová, která je najednou vizuální, někdy je obrazem zvuk, někdy gesto, někdy vůbec nic a častý pohyb oka, když se čelo s ramenem tak usmívají, tak dovádějí.
Úskalí je více… Tu dialog nerozvinutě si vynucující pointu, tu tlak předlohy, tu nutnost zkratky atd. Titul nedramatický jist si svou pýchou a jakousi okázalostí, protože většinou se vám ta literatura tolik líbí… Celý rozvrh chce být pečlivý, protože vás jako milujícího čtenáře láká ta genialita i v malých detailech.
Jak pevně je její duše posazena nahoře i dole! Jak je pozemské nadnášeno božským, jaké je v tom tajemství! „Drobné zobání v hrudi“, jak tam říkáme.
„Arménský kupec, jenž vezl smotek nádherné tkaniny z Persie do Nizozemí“
1. „Freiheit, česky zvaný Svoboda“
2. „Podá Mikolášovi nádobu s mlékem“
3. „Podobá se šlechtičnám, jež pobývají při dvorech“
4. „Chci tu, která si právě nasazuje klobouk…“
5. „Vbodla dýku do šestého mezižebří k srdci“
6. „Purpurový plášť podšitý zhrzeným blankytem“
7. „Ústa, jediná pečeť krásy na tomto tygřím obličeji“
8. „Slyšte patero bubnování a patero ran na dveře vězení“
TIP!
Časopis 50 (2019) - rubriky
Časopis 50 - sekce
HUDBA
AG Flek – Waltz
Po dvaceti letech od vydání v roce 1999 vychází reedice alba Waltz. Nadčasová nahrávka tria Viktorin, Táborská celý článek
OPERA/ TANEC
Louskáček v podání londýnského baletu v kině
Jsou klasické příběhy, které k adventnímu času a Vánocům neodmyslitelně patří. Balet Louskáček je jedním z nic celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Život Leonarda da Vinci
Život Leonarda da Vinci (1/5)
Osudy jedné z největších renesančních osobností rekonstruované na základě dob celý článek