Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Denis Šafařík: Amadeus mě učí trpělivosti a upřímné touze

autor: archiv divadla

Rozhovor s hercem Denisem Šafaříkem o roli Mozarta, hudbě, životní rovnováze a klidu, který přichází až po bouři.
Herce Denise Šafaříka jsem poprvé viděl na jevišti v alternativním projektu RECYCLUS COITUS (Maso krůtí Praha). Také na sebe upozornil výraznou rolí ve filmu Kouzelník Žito. Teď ho sleduji na opačném pólu hereckého spektra – jako Mozarta v Shafferově AMADEOVI na Fidlovačce. Znám ho ale i z prostředí sauny, kde jsme se potkávali nejprve jako klienti, dnes už i já stojím na „větrné“ straně ceremoniálů. V horku a tichu odpadávají masky, a právě proto mě zaujal jeho poctivý přístup k roli: od dubna cvičí na klavír, sólo vandry po ostrovech, doma kocour. Jak se hraje genialita – mezi půvabem a pýchou – a co ji dokáže posunout: Formanův film, vztah s Konstanze nebo očistná zkušenost v sauně?

Za chvíli bude premiéra Shafferova Amadea, kde ztvárňuje hlavní roli Mozarta. Pokud se nepletu, na roli už pracujete nejméně od ledna. Můžete přiblížit?
Jak se to vezme, v lednu jsem se dozvěděl, že Amadea budu hrát. Od dubna jsem začal chodit na hodiny piana.

Zmínil jste, že od dubna cvičíte na klavír. Co jste si díky tomu uvědomil o hudbě – a o sobě?
O hudbě jsem se dozvěděl snad úplné základy. Přeci jen je to obor, který se člověk učí celý život, když tedy budu mluvit konkrétně o hře na klavír. O sobě jsem se dozvěděl například to, že dokážu být trpělivý, třeba když mi nejde hraní na piano. A to se dá aplikovat na vše v životě.

Jaké jste měl pocity, když vás režisér či vedení divadla oslovili pro tuto roli?
Byl jsem tenkrát na Tenerife - na túře. A byl jsem zrovna poněkud smutný a tato zpráva mě rozesmála. Byl jsem šťastný.

Jak jste se cítil na první čtené zkoušce?
Na první čtené zkoušce je důležité si uvědomit, že o nic nejde. Nikdo vás neukousne. Je podstatné se seznámit s textem a postavou. A pak uz je nejlepší začít zkoušet. Což se v tomto případě stalo.

V inscenaci je důležitý trojlístek – Mozart, Salieri a Konstanze. Už na sebe slyšíte? Znali jste se předtím? Setkali jste se při nějaké jiné práci?
Znali jsme se z minula, ale nikdy jsme společně na ničem nedělali. A myslím, že cestu jsme si k sobě našli v podstatě hned. A nejen s Anet (Aneta Krejčíková - pozn. red.) a Honzou (Jan Holík - pozn. red.), ale i se všemi ostatními.

Jak se hraje „genialita“? Je to víc o hudebním detailu, nebo o psychologii postavy?
Je těžké hrát genialitu. Snažím se na to jít přes hudbu, což je jediná věc, která je pro Mozarta důležitá a které rozumí. A na všech ostatních úrovních už logicky vzniká problém. Vztahový nebo pracovní.

Postava Amadea má silný oblouk – od bezstarostného talentu po tragický pád. Která fáze je vám osobně nejbližší a proč?
Upřímně to ještě nedokážu říci. Zatím si to stále osahávám. Ale chci, aby každá fáze, respektive minuta byla blízká.

Vztah s Konstanze – v čem vás na jevišti nejvíc inspiruje a co v něm vidíte jako nejtěžší?
Myslím, že vztah těchto dvou je o naprosté herecké souhře a chápání toho, jak oba vzájemně fungují. Je to hravé, ale mnohdy velmi bolestivé a plné nedorozumění. Takový ten vztah dvou lidí, kteří se milují a likvidují navzájem.

Zatímco Mozart je spíš ztělesněním geniality a spontaneity, Salieri je postava zrádná, až destruktivní. Dá se takový způsob jednání vůbec odhalit ve chvíli, kdy se vás přímo týká? Jak se to podle vás promítá do vztahu Mozart–Salieri?
Myslím, že Mozart ho bohužel včas neodhalil. Možná pro jeho bezelstnost. Není schopen intrik. Žije pro hudbu a nic jiného pro něho zajímavé není. Narozdíl od lidi u královského dvora, kteří jsou sepjati konvencemi a nedokáží se uvolnit. A k tomu mají rádi pomluvy.

Sauna, pěší vandry po ostrovech, kocour doma… to všechno působí jako protiváha k intenzivní roli. Jak vám tyto zkušenosti pomáhají vyvažovat herecký život?
Pomáhají mi maximálně. Je to nestálý život plný zvratů. Je velmi důležité najít si aktivity, které vás vrátí do klidu a umožní vám vnímat věci s větším nadhledem.

Když se podíváte dopředu – co byste si přál? Aby vám Amadeus zůstal i poté, co roli jednou opustíte?
Nejspíš ta upřímná touha ve věci, pro kterou žijeme.

Divadlo na Fidlovačce, premiéra 16. října 2025

6.10.2025 00:10:56 Josef Meszáros | rubrika - Rozhovory

Časopis 42 - rubriky

Archiv čísel

Festivaly (2), Rozhovory (1), Z éteru (1), Zprávy (2), Zveme ... (5)

reklama