Scéna.cz 

Winton – Divadelní kámen paměti

Městské divadlo Brno uvedlo ve světové premiéře muzikál WINTON – příběh záchrany 669 dětských životů. Na premiéře byli přítomni i přeživší a jejich potomci, kteří v hledišti drželi fotografie z dětství zachráněných dětí. V ten okamžik se divadlo proměnilo v památník – živý, dýchající a hluboce lidský. Když se dotýkáme podobného tématu, vcházíme do divadla s respektem a obavou. Jak zpracovat příběh, který se stal symbolem dobra, a přitom zůstat věrný pravdě o době, která byla plná zla? Brněnský muzikál Winton se tomuto úskalí dokázal vyhnout. Nejde o patetickou oslavu hrdiny, ale o citlivé a soustředěné svědectví o síle lidskosti, odvaze i bezmoci. O příběh, kde se setkávají kořeny dobra i zla, osobní rozhodnutí i zbabělost. A právě tím se dotýká života.

Autorská dvojice Daniel Kyzlink – Luděk Kašparovský se inspirovala skutkem sira Nicholase Wintona, který v roce 1939 zachránil 669 československých dětí před nacistickou okupací. Režisér Petr Gazdík nevypráví legendu, ale mozaiku příběhů. Každý obraz má váhu, každá situace se stává střípkem v mozaice dějin: rodinná pohoda, úřední absurdita, společenský tlak i prvotní náznaky strachu. Gazdík dokáže zachytit kontrast bezstarostnosti a hrůzy – svět, který se ještě baví charlestonem, a přitom už stojí na prahu zkázy. Scéna je minimalistická, převládá šeď a otevřený prostor. Všechno je podřízeno příběhu, nikoli efektu.

Hudba Daniela Kyzlinka je střídmá, ale přesná. Nepůsobí sentimentálně, spíše v sobě nese jemné napětí a cit. Není to muzikál, který by útočil na city, ale spíš tichá orchestrální modlitba. V doprovodu hudby vynikne pohyb, který choreografka Hana Kratochvílová vede s pokorou – drží tělo v přísné kázni, jen občas mu dovolí vydechnout, aby tím kontrastem zvýraznila sílu okamžiku. Úvodní charleston je jediným místem, kde se pohyb utrhne z řetězu, ale právě tehdy si divák uvědomí, jak krátká je chvíle mezi smíchem a děsem.

Hlavní roli Nicholase Wintona ztvárnil Marco Salvadori. Neprezentuje ho jako hrdinu, ale jako mladého muže, který pochopil, že musí jednat, protože jinak by se nemohl podívat sám sobě do očí. Vedle něj stojí Lukáš Janota a Johana Gazdíková jako manželé Stránští – symbol rodiny, která čelí tlaku doby, ale zůstává věrná svým hodnotám. Ondřej Studénka jako Horst Schweiner přesně vystihuje proměnu obyčejného člověka v nositele moci, který ničí, a Dušan Vitázek v epizodní roli Ullmana přináší naopak špetku noblesy a lidskosti, která se neztratí ani ve tmě.

Silný okamžik nastal nejen v hledišti, ale i na jevišti samotném. Scénou prochází chlapec ze současnosti, který se na začátku na památník jen podívá – lhostejně, s odstupem. Na konci, po celé cestě příběhem, se k němu vrací a tentokrát se ho dotkne. Přiloží svou dlaň k otiskům rukou dětí, které kdysi zachránil Nicholas Winton. V ten okamžik pochopí: „To byly děti třeba jako já.“ Tento jednoduchý dotek se stává silným mostem mezi minulostí a budoucností. Režisér Gazdík tímto gestem vytváří obraz, který zůstává v divákovi dlouho po skončení představení – tichý, pokorný a pravdivý.

Gazdíkovo pojetí nestojí na velkých gestech. Hraje se s civilní přesností, kdy každé slovo a každé gesto něco znamená. Síla příběhu je právě v jeho prostotě. Nejde o minulost, ale o přítomnost – o zrcadlo, které nám ukazuje, že dějiny se mohou kdykoli opakovat, pokud ztratíme paměť. Premiéra Wintona se stala nejen kulturní událostí, ale i tichým aktem vděčnosti.

„Paměť se neztrácí, když ji někdo znovu vysloví.“

Městské divadlo Brno vytvořilo dílo, které obstojí nejen jako muzikál, ale i jako morální svědectví. Winton se stává Kamenem paměti – podobným těm, které jsou vsazené do chodníků, s vyrytým jménem, datem narození a smrti, včetně místa úmrtí. Je to připomínka, že za každým činem dobra i zla stojí člověk. A že lidskost má vždy cenu, i když ji svět zapomíná.

Daniel Kyzlink - Luděk Kašparovský: Winton
Režie Petr Gazdík; hudba Luděk Kyzlink; libreto Luděk Kašparovský; choreografie Hana Kratochvílová; kostýmy Eliška Lupačová Ondráčková; scéna a projekce Petr Hloušek; dramaturgie Klára Latzková a dirigent Dan Kalousek. Osoby a obsazení: Nicholas Winton (Marco Salvatori); Kerstin Cruicksson (Míma Krajčová); Martin Blake (Jiří Daniel); Josef Stránský (Lukáš Janota); Eva Stránská (Johana Gazdíková); Karlík Stránský (Filip Kalousek); Hanička Stránská (Marie Juráčková); Horst Schweiner (Ondřej Studénka); Vincenc (Adam Gazdík); Kumpán, Velitel (Josef Gazdík); Ullman (Dušan Vitázek); Wolf (Viktor Skála); Anna, prostitutka (Diana Velčičká); Gustav, pan Beran (Oldřich Smysl); Hugo (Prokop Helbich); Tom, pošťák, úředník (Robert Rozsochetecký); Marie, bankovní úřednice (Martina Severová); Maminka, paní Beranová (Hana Kubinová); Paní Sternová (Monika Světnicová); a další…
Městské divadlo Brno, Hudební scéna, premiéra 18. října 2025.

Redakční komentář
Recenze WINTON – DIVADELNÍ KÁMEN paměti vznikla z hlubokého respektu k dílu, které překračuje hranice muzikálu. Městské divadlo Brno otevřelo scénu paměti a proměnilo ji v místo tichého porozumění. Autor vidí v inscenaci nejen svědectví o odvaze Nicholase Wintona, ale i výzvu k zachování lidskosti v dnešním světě.

„Když se dotkneme paměti, dotýkáme se i sebe.“

Autor: Josef Meszáros – učitel informatiky, který se dlouhodobě věnuje živému umění, divadelní publicistice a hledání průsečíků mezi světem vzdělávání, technologií a lidským příběhem.

📘 www.mdb.cz