Scéna.cz 

Eva Sopková: Víc mi vyhovuje milý přístup…

PKF – Prague Philharmonia si za dvacet let existence získala určité postavení. Toto prestižní těleso má své místo mezi posluchači. Naše jedna ze závěrečných cest do zákulisí vede v podstatě k samotnému začátku. Do oddělení prodeje vstupenek a abonmá. V útulné kanceláři nás vítá příjemná Eva Sopková. Dovolili jsme si trochu provokativní otázku. Ptali jsme se na jméno a příjmení, adresu, telefon, mail…
„Vy se ptáte podle našeho dotazníku?(Smích.),“ nevěřila Eva Sopková a počastovala nás udiveným pohledem.
Nezlobila se na nás. Ještě jednou se omlouváme. Nyní vážně. Ke vstupenkám se dostala přes produkci. Prozradila, že to sice byla také zajímavá práce, o dost živější, více energie a stresu. Hodně náročné na organizaci. Po rodičovské dovolené se rozhodla pro klidnější oddělení.

Dozvěděli jsme se také, zda se sama někdy věnovala zpěvu. Jaké to je nabízet hudební produkci. Zda už si s některými abonenty vytvořila osobní vztahy. A občas naše povídání doplnilo vyzvánění telefonu.

S nadsázkou jsem začal dotazníkem pro abonenty. Oddělení vstupenek, to je taková první linie. Co to pro Vás znamená?
Práce s lidmi a hlavně poznávání nových diváků. Přicházím jako první do styku se zájemcem o koncert.
Na této pozici nejsem dlouho, ale právě setkávání s posluchači je to, co mi tady nejvíce vyhovuje. Většinou jsou to zajímaví a vzdělaní lidé. Často jsou už starší, mají něco za sebou. Září z nich úcta a pokora.

Zvoní telefon a slovo dostává abonent. Dostali jsme se k tomu, že Eva Sopková pochází z Bardějova. „Říkám si, že se tam časem musím vrátit s rodinou. Za pár let určitě,“ povzdechla si.

Kdy jste si naposledy pustila hudbu?
Vážnou? Včera. Poslouchám ale i moderní hudbu.

Měla byste znát repertoár PKF nebo je to jedno?
Samozřejmě je dobré mít přehled, ale není to hlavní. Také záleží, kdo přijde, o jakou se jedná osobnost. Někdo si chce o hudbě povídat, někdo ne. Pokud víte, o jaký koncert jde, co je na repertoáru např. Bach, tak můžete zájemce navést, kam bude koncert zaměřený. Podle mě je to důležité, ale spíš z hlediska osobního pohledu. Mám lepší pocit, že tomu rozumím. Vím, o čem hovořím, než abych byla nejistá a nevěděla jsem, co prodávám.

Máte třeba povinnou návštěvu generálních zkoušek?
Ne.

Jdete si je poslechnout ze zájmu?
Generálky nenavštěvuji, koncerty ano. Jednak mám možnost, a pak mi to přijde uctivé, když už tady pracuji. Hodně lidí poznám osobně, jak diváků, tak i hudebníků.

Jak jste se k tomu vlastně dostala?
Přes pohovor. Mám vystudovanou muzikologii. Před tím jsem se dostala na konkurz do produkce a změnilo se to díky rodičovské dovolené. Pozice u vstupenek mi přišla v souvislostech s mojí rodinou a povinnostmi maminky jednodušší. Sice je to náročné na organizování času a hlavně papírových záležitostí, ale pracovní doba je víc fixovaná. V produkci bylo hodně víkendů a cestování s orchestrem.

Jsou na místě osobní vztahy s abonenty?
Záleží to na každém. Někdo by si více držel odstup nebo by působil s větší autoritou. Mně vyhovuje lidský a vřelý přístup. Pokud se s našimi abonenty bavím o koncertech, tak se mi dostane zpětná vazba. Co se líbilo nebo naopak. Je to tak určitě lepší. Snažím se na věc koukat z pozice zákazníka. Pokud si jdu něco koupit, byť jen např. v restauraci, tak mi víc vyhovuje milý přístup na rozdíl od formálního – dobrý den, nashledanou.

Zajímalo by mě, jestli třeba sbíráte propadlé vstupenky.
Určitě ne. Četla jsem článek, že ženy ani nemají tendence zabývat se sběratelstvím. Spíš je to mužská záležitost.

Archetypálně jsou ženy sběratelky plodů a muž lovec. Honba za nákupem je záležitost žen.
Zkuste se porozhlédnout ve svém okolí – kolik je numizmatiků, filatelistů apod. Můj manžel například sbírá knihy.

Povedla se Vám nějaká chyba, např. více vstupenek na jedno místo?
Musím zaklepat, zatím ne. Nejsem tady dlouho. Přemýšlím, zda to vůbec jde. Systém je omylný, tak i toto se může stát. Nějaké procento tu je.

Co nové technologie při prodeji vstupenek – QR kód apod.?
Všechno se inovuje. Zatím pracuji v systému, na který jsem zvyklá. Nechá se to všechno zvládnout.

Hrajete sama na hudební nástroj?
Vystudovala jsem operní zpěv. Hraji na klavír.

Jeviště Vám neschází?
Ne. Po studiích jsem si uvědomila, že mi vůbec není příjemné. Vyhovuje mi být v pozadí a mít čas na rodinu, případně chodit na koncerty.

Obor soprán.
Ano.

Tak tedy role Rusalky aj.
Bývávalo. Nikdy jsem se tomu profesionálně nevěnovala. Pouze při studiích.

Zpíváte třeba ve sboru?
Nyní nad tím přemýšlím. Koupili jsme klavír, začínám trochu cvičit. Když bude čas, půjdu na nějaký konkurz, z lásky k hudbě, zpívat jako koníček. Přemýšlím, zda budu zpívat v naší farnosti. Chodím do evangelického sboru. Hodně se toho přes sbor dozvíte. Rozšíříte si repertoár.

To je skvělé. Neváhejte. Moc děkuju. Nebudu Vás trápit. A jestli dovolíte – Dovi.